1 - Slovan jsem a Slovan budu
(Soběslavská Blata) [2:31]
František Kopšík (1909)
Etnologický ústav AV ČR
2 - Zahrajte mi nahoru (Domažlicko)
[1:51]
Konrádyho dudácká muzika
Supraphon
3 - Dycky říkám (Rokycansko) [2:47]
Lidová muzika Rokycany
Supraphon, DV 10126
4 - Horácká kola (Třebíčsko-Horácko)
[1:50]
"Štrajch" J. Koláře
Gnosis, G-Music 020
5 - Když jsem já s koníčky vláčil (Horácko)
[1:33]
Skřipácké kvarteto J. Havrdy
Supraphon, DV 10126
6 - Písně z Jičínska (Jičínsko) [2:49]
Etnologický ústav AV ČR
7 - Není tu, není (Střední Čechy) [2:22]
Traxleři
Etnologický ústav AV ČR
8 - Veselé, veselé (Moravsko-slovenské pomezí)
[1:34]
T. Kúsalík, J. Chudík (1911)
Gnosis
9 - Otviraj šenkérko vrata (Uherský Brod)
[3:50]
Cimbálová muzika Olšava
Gnosis, G-Music 012
10 - Svatobotrské danaje (Kyjovsko)
[6:37]
Varmužova cimbálová muzika
Gnosis, G-Music 008
11 - Skočné (Hanácké Slovácko) [3:27]
Jaroslav Kovářík
Tonstudio Rajchman
12 - Keď sem išél přes ten les (Horňácko)
[4:00]
Luboš Holý
Indies, MAM 085-2
13 - Pivečko v mázko (Haná) [2:04]
Soubor Mánes
Gnosis, G-Music 020
14 - Přikrývajte stoly (Luhačovské Zálesí)
[2:27]
Cimbálová muzika Linda
Gnosis, G-Music 020
15 - Hošije (Podluží) [4:04]
Cimbálová muzika J. Severina
Gnosis, G-Music 020
16 - Zbojnické salašnické (Valašsko)
[2:54]
Valašský vojvoda
Mgr. Vladan Jílek, Hukvaldy 10, 739 46
17 - Ej, na Hrčavym dobře (Slezsko)
[4:42]
Gajdošská muzika V. Zogaty
Mgr. Vladan Jílek, Hukvaldy 10, 739 46
18 - Hudecké z Kunčic (Lašsko-valašské pomezí)
[3:45]
Valašský vojvoda
Český rozhlas Ostrava
19 - Andulko moja (Horňácko) [2:40]
Muzika J. Kubíka
Ústav lidové kultury Strážnice
20 - Rež, rež, rež (Uherské Hradiště)
[1:36]
Hradišťan, J. Staněk
Ústav lidové kultury Strážnice + Český rozhlas
21 - Pobízení dobytka (Valašsko) [0:20]
Jan Kovář - Macheják
Gnosis, G-Music 020
Hlavní folklórní oblasti ČR
Lidová hudba Čech a Moravy
Lidovou hudební kulturu na území České
republiky je možno zhruba rozdělit na dvě části, které se víceméně
překrývají s historickým rozdělením českých zemí na Čechy a Moravu. Z
hlediska melodiky bývá lidová hudba na území Moravy označována jako
východní nebo také vokální typ, zatímco hudba v Čechách jako typ
instrumentální. Toto rozdělení je ovšem jen orientační, zástupce obou
typů lze najít v obou oblastech a rozdíly mezi regiony probíhají i po
ose sever-jih.
Hudba v Čechách je příbuzná s hudbou Rakouska a Německa. S těmito
oblastmi sdílí také řadu nápěvů. Je rytmicky pravidelnější a harmonicky
jednodušší, přičemž se pohybuje především v durových tóninách. Melodie
je ovlivněna způsobem nástrojové hry a mnohdy lze z jejího charakteru
určit, šlo-li o původně dudáckou taneční melodii nebo třeba o trubačský
signál. Melodika je odvozena od harmonie a pro melodie písní jsou proto
typické rozložené akordy a stupnicové postupy. Texty písní vznikaly k
již existujícím melodiím, což má za následek převahu textů nad nápěvy.
O instrumentálním původu melodií také svědčí časté přizpůsobování textu
protahováním nebo opakováním slabik. V písních převažoval původně
trojdobý takt, v průběhu 19. stol se začal objevovat častěji takt
dvoudobý, což souviselo i s nástupem nových druhů tanců. Téměř bez
výjimek mají písně osmitaktovou či čtyřtaktovou periodu. V Čechách
začalo docházet k silnějšímu ovlivňování lidové hudby a hudby umělé,
což bylo způsobeno také větší koncentrací měst. V Českých lidových
písních tak lze slyšet především vlivy hudebního baroka a klasicismu.
Od devatenáctého století dochází ke stále většímu prolínání lidové
hudby českého venkova s městským folklórem a zlidovělou umělou tvorbou.
Lidová hudba Moravy a Slezska úzce souvisí s hudbou Slovenska, Polska a
Maďarska. Vzhledem k menšímu rozvoji industrializace a menšímu
propojení venkovské a městské kultury se zde dochovaly melodie
archaičtějšího typu. Proti Čechám je nápadný častý výskyt mollových
nebo modálních melodií. V důsledku toho, že se melodie přizpůsobuje
textu objevují se v nich časté nepravidelnosti a nesymetrická výstavba.
Pro pomalé písně je typický rubatový přednes bez pevného metra.
Nepravidelný rytmus se může objevovat také v tanečních písních. V
nápěvech nacházíme méně opakování. Harmonie je určována melodií a
vyskytuje se v ní mnoho zvláštních postupů, jako např. vybočení z dur
do moll v rámci jedné písně. Lidová hudba si na Moravě déle udržela
svůj původní kontext a místo v životě lidí.
V prvních desetiletích 20.sto1 se na Moravu začíná z Maďarska a
Slovenska dostávat tzv. novouherský styl, šířený
především prostřednictvím cikánských kapel. S novým stylem přichází
také důraz na sólistickou virtuozitu.
Velkou část repertoáru v Čechách i na Moravě tvoří písně taneční. I v
této oblasti docházelo k ovlivňování mezi městskou a venkovskou
kulturou a také k přebírání tanců ze sousedních zemí. V Čechách se tak
kromě polky objevuje např. ländler z Rakouska nebo polská mazurka, na
Moravu proniká z Maďarska čardáš. Kromě tanečních písní existují také
písně spojené s určitými obřady, především se svatbou, písně pracovní
nebo dětské. Zvláštním projevem je verbuňk, mužský sólový tanec,
původně tančený rekruty odváděnými na vojnu. Speciální místo patří kramářským
písním, které navazují na dlouhou tradici tvorby potulných
hudebníků. Tyto písně pinily také funkci zpravodajskou, protože často
vyprávěly o významných nebo podivuhodných událostech.
Obecně lze říci, že je lidová hudba v Čechách stylově homogennější,
zatímco na Moravě se od sebe mohou jednotlivé regiony výrazné lišit. K
výrazným regionům v rámci Čech patří oblasti na jihu a západě,
především Chodsko a Blata, kde se dochovala tradice dudácké muziky. Na
česko-moravském pomezí v okolí Jihlavy to je Horácko se skřipkařskou
muzikou. V rámci Moravy výrazné vystupují regiony: Slovácko
na jihovýchodě, severněji Valašska a na střední Moravě Haná. V každém z
těchto regionů pak lze najít další oblasti s typickou podobou lidové
hudby. Od Moravy se výrazně odlišují oblasti Slezska a Lašska, které
jsou pod vlivem lidové hudby Polska.
Hudební nástroje a sestavy
V nejstarších dobách byly nejvíce rozšířeným nástrojem dudy, které
představovaly hlavní hudební doprovod při všech slavnostních
příležitostech (svatby, posvícení). Od konce šestnáctého století
existují doklady o sestavách, v nichž se dudák spojoval s hráčem na
píštalu nebo buben. Od poloviny sedmnáctého století pronikají do
českých zemí nástroje smyčcové, především housle. V první polovině
století osmnáctého se v lidové hudbě objevuje klarinet. V té době se
také začínají objevovat zásadnější odlišnosti v nástrojových sestavách
v jednotlivých oblastech. V Čechách, především jižních, to byla tzv. malá
selská muzika, která se skládala z dudáka, klarinetisty a
houslisty. Dalšími oblíbenými nástroji byla niněra, harfa nebo citera,
která byla rozšířena především mezi Němci usazenými v Čechách.
Na východní Moravě hrály dudy, zvané také gajdy, roli nejdůležitějšího
nástroje až do šedesátých let 19. stol. Gajdošskou muziku
tvořil s dudákem ještě houslista. Od poloviny devatenáctého století se
objevuje tzv. hudecká muzika, v níž již dudy
nenajdeme. Jde většinou o několik houslistů, z nichž jeden hraje
melodii a ostatní tvoří rytmický a harmonický doprovod. V průběhu
století se sestava ustálila v podobě: první housle, druhé housle (tzv.
terc), houslový nebo violový doprovod zvaný kontry, klarinet a
kontrabas.
Za typickou formaci Moravské lidové hudby bývá považována cimbálová
muzika. Cimbál byl již od počátku 18. stol. oblíbeným nástrojem nejen
na Moravě, ale také na Českomoravské vysočině i v jižních Čechách. Šlo
ovšem o malý cimbál, který se nosil na krku zavěšený na popruhu, který
se objevoval ve skupině s houslemi a basou až do počátku 19. stol. Poté
však z instrumentáře zmizel. Velký moderní cimbál postavil v roce 1866
budapeštský nástrojař původem z Říčan u Prahy J. V. Schunda. Na
východní Moravě se tento nástroj začal dostávat do výbavy lidových
muzik až ve třicátých letech 20. stol. Velkou oblibu si získal
především svými dynamickými možnostmi a velkým tónovým rozsahem.
Prameny, sběratelství a oživování lidových tradic
Díky tomu, že se nápěvy lidových písní používaly pro zpěv duchovních
písní, máme zprostředkované záznamy několika melodií již z konce 15.
stol. Z druhé poloviny 18. stol. jsou známi první sběratelé lidových
písní. Z roku 1768 se dochovala např. sbírka mlynáře A. FRANCLA-SÝKORY.
Sběrateli byli často vesničtí faráři či učitelé. Šlechtic Jan JENÍK Z
BRATŘIC zaznamenal na přelomu 18. a 19. stol. velké množství českých
lidových písní a na rozdíl od tehdy převládající tendence obrozenců
idealizujících lidové umění ze svých zápisů nevylučoval ani písně
nemravné a „rozpustilé”. Takzvaná guberniální sběratelská akce,
organizovaná rakouskými úřady v roce 1819 dala první podnět k
systematičtějšímu a odbornějšímu sběru a třídění lidové hudby. V
průběhu 19. stol. pak vznikla řada sbírek mapujících české i moravské
lidové písně. K nejvýznamnějším sběratelům patřili v Čechách Karel
Jaromír ERBEN, na Moravě František SUŠIL, na nějž navázal František
BARTOŠ ve spolupráci se skladatelem Leošem JANÁČKEM.
Na přelomu 19. a 20. stol. začali folkloristé využívat nového vynálezu
– fonografu. V Čechách to byl estetik a muzikolog Otakar ZICH, který
poprvé v roce 1909 zaznamenal hru blatského dudáka Františka Kopšíka na
voskové válečky. Ve stejné době na Moravě začal fonograf používat
František POSPÍŠIL a později také Leoš Janáček s dalšími
spolupracovníky.
Národopisná výstava českoslovanská v 1895, na níž byl představen způsob
života jednotlivých regionů, povzbudila zájem o lidovou kulturu mezi
širší veřejností. Lidová kultura hrála důležitou roli při formování
národní identity Čech a Moravy v rámci Rakousko-Uherska a posléze při
vzniku samostatného státu.
Na počátku 20. stol. se začínají objevovat snahy o oživování a
udržování lidové kultury i mimo její původní rámec. Ve 30. vznikají
letech tzv. kroužky, věnující se lidové budě a
tanci jednotlivých oblastí (slovácké, valašské, chodské) i rekonstrukci
lidových obyčejů. Po 2. světové válce začínají vznikat v celé republice
amatérské i profesionální soubory lidových tanců a toto hnutí je státem
podporováno. Je založen Československý státní soubor písní a
tanců a Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů,
vznikají také přehlídky a festivaly, z nichž nejstarší se koná od roku
1946 ve Strážnici. Po roce 1989 se podpora státu snížila, řada souborů
i festivalů však funguje i nadále.
Mgr. Matěj Kratochvíl