Hommage à Machaut
Ars Cameralis

medieval.org

1978
Panton 8111 0056

Farní sbor Církve českobratrské evangelické, Praha

A

Guillaume de Machaut

1 - De tout sui si confortée (virelai 38 à 2)   [1:38]
Mezzosoprán, kontratenor, baryton, altová zobcová flétna (1), tenorový křivý roh,
pumort, sopránový cink, 2 fiduly, loutna, tamburina, triangl

2 - Biauté qui toutes autres pere (ballade 4 à 3)   [1:35]
Mezzosoprán, altová fidula, basová zobcová flétna (1), tympanon

3 - Dame, ne regardes pas (ballade 9 à 2)   [1:40]
Kontratenor, české křídlo, altová fidula, altový křivý roh, altová zobcová flétna (2),
loutna, tenorová cornamusa, altový cink, triangl

4 - Sanz cuer – Amis, dolens – Dame, par vous (ballade 17 à 3)   [1:55]
Mezzosoprán, 2 kontratenory

5 - S'Amours ne fait (ballade 1 à 2)   [1:50]
Mezzosoprán, altový křivý roh

6 - Ma chiere dame (ballade 40 à 3)   [1:48]
Mezzosoprán, basová zobcová flétna (1), altová fidula

7 - Doulz viaire gracieus (rondeau 1 à 3)   [1:10]
Kontratenor, altová fidula, altový křivý roh

8 - Sans cuer, dolens (rondeau 4 à 2)   [2:40]
Mezzosoprán, altová fidula, basová zobcová flétna (1)

9 - Tres douce dame (ballade 24 à 2)   [0:50]
Altová zobcová flétna (3), altový a tenorový křivý roh, sopránový pumort,
altová a tenorová fidula, loutna, bubínek

10 - Fons totius superbiae – O livoris feritas (motet 9 à 3)   [2:20]
Mezzosoprán, kontratenor, altová a tenorová fidula, basová zobcová flétna (1), loutna, zvonkohra, tympanon

11 - Plourés, dames (ballade 32 à 3)   [2:10]
Mezzosoprán, altová a tenorová fidula, kamzičí roh

12 - Ma fin est mon commencement (rondeau 14 à 3)   [1:25]
Kontratenor, basová zobcová flétna (2), altový křivý roh, altová fidula


13 - François ANDRIEU: Armes, amours – O flour des flours   [2:30]
Mezzosoprán, kontratenor, altová a tenorová fidula, české křídlo


B

1 - Lukáš MATOUŠEK: Hoquet Guillauma de Machaut    [2:47]
pro flétnu, klarinet a violu (1972)

2 - Václav KUČERA: Galantní písně    [6:55]
pro mezzosoprán, flétnu, klarinet a violu na verše Václava Lucemburského v přebásnění G. Francla (1978)

I. Myslím-li na vás
II. Což závistiví pomlouvači
III. Nad nejrůznéjší krásy světa


3 - Miloš ŠTĚDROŇ: Mistr Machaut v Cechách    [11:42]
pro mezzosoprán, flétnu, klarinet, violu a klavír (1975)

I. Cesta do Čech
II. Polka – Hoquet
III. Praga caput regni
IV. Vokabulář pro Mistra Machauta aneb co se jak řekne o hudbě česky
V. Cesta z Čech






Ars Cameralis
Lukáš Matoušek

Zuzana Matoušková • mezzosoprán
Martina Maixnerová • klavír (B)
Dr. Jan Hořejší • zobcové flétny (2) (A), tenorový křivý roh (A),  flétna (B)
Pavel Janda • altová fidula (A), viola (B)
Lukáš Matoušek • zobcové flétny (1) (A), kamzičí roh (A), altový krivý roh (A), české křidlo (A), klarinet (B)


Vladimír Doležal • kontratenor
Josef Života • baryton, kontratenor (A/4)
František Pok • zobcová flétna (3), cinky
Josef Pražák • tenorová fidula
Oldřich Šatava • tympanon (A), zvonkohra (A), tamburina (A), bubínek (A), triangl (A), bicí nástroje (B)
Dr. Jiří Tichota • loutna
Jiří Vodňanský • pumort, cornamusa











Guillaume de Machaut
/ca 1300-1377/

Vztah velkého francouzského básníka a skladatele k českým zemím představuje zajímavý problém. Mnohokrát už byla protichódně hodnocena role, kterou Machautova osobnost a jeho dílo mohly sehrát v české hudební historii. Zdálo by se, že k pozitivnímu oceněni postačí vědomí základních a nepopiratelných faktů. Machautovi bylo asi dvacet let, když r. 1323 vstoupil do služeb českého krále Jana Lucemburského a byl pak dalších zhruba dvacet let jeho oddaným sekretářem, sdílel s ním všechny dobrodružné cesty napříč celou Evropou a při tom všem neměl nikdy pro činy krále Jana ani slova výčitek, roztrpčenosti, nýbrž jen nejvyšší chvály a obdivu. Už tehdy psal básně a skládal hudbu. Proč bychom tedy měli pochybovat, že při dvorských hostinách a zábavách, které Jan pořádal v Čechách, se nezaskvěla Machautova múza a její ohlas nevyzařoval do širokého okolí! — Na druhé straně — při tom únavném harcování světem a při piněni „úředních povinností” bylo jistě málo času na intenzívnější komponováni. (Soudí se, že naprostá většina Machautova díla vznikla až po roce 1340.) Pobyty krále Jana v čechách nikdy dlouho netrvaly a nemáme ani jistotu, že tu s ním byl vždy i Machaut. Střízlivé se dnes odhaduje, že Machaut mohl prožít u nás v nejlepším případě 12-15 měsíců, ale rozptýlených do deseti, nejvýše patnácti let! Můžeme mluvit o nějakém dvorském hudebním životě, když Pražský hrad byl po dlouhou dobu neobyvatelný a česká šlechta hleděla na Jana nevraživě jako na cizince a kořistníka? Pro založena a rozvíjení nějaké význačnější tradice umělecky náročné hudby a pěstování Machautova díla u nás tehdy prostě chyběly potřebné podmínky.

Jedno však nelze popřít. Od samého počátku Janovy vlády probíhá v čechách převrat v životním stylu, v kultuře i módě, převrat zasahující všechny společenské třídy a vrstvy. Přibližně roku 1330 kronikář Petr Žitavský s nevolí zaznamenává ony politováníhodné „novoty mravů”, k nimž řadí i rozmáhající se vícehlasý zpěv — „zpěv lámanými hlasy”, který se prý nyní „ozývá všude při tancích a na náměstích” provozován všelijakými „laiky a farizeji!” My dnes ale víme, že taková dvojhlasá taneční muzika měla společné kořeny s oním typem vícehlasé písně, který kultivoval a nakonec povznesl na úroveň vpravdě umělecké tvorby právě Machaut. Mimochodem — i písně, které Machaut mohl složit v době, kdy vedly jeho cesty českými zeměmi, jsou také jen jednohlasé a dvojhlasé. A tak při hlubším zvážení všech okolnosti nemůžeme nevidět, že tehdy nový písňový styl teprve klíčil ve sférách populárního muzicirování i uměleckého snaženi a že v této rušné době procházeli českými kraji i potulní hudebníci ze všech koutů Evropy a zprostředkovávali výměny hudebních myšlenek, technik, manýr, nástrojů atd. Machaut určitě nepořádal koncerty a nekonal přednášky, to tehdejší doba neznala, ale tu a tam bylo bezpochyby možno mnohé zaslechnout, co snad vytvořil on sám či jeho neznámí vrstevníci, nebo co bylo ohlasem jejich uměni. A tyto podmínky éra Lucemburků zabezpečila — dokonce ještě úspěšněji za krále a císaře Karla IV., od jehož doby nás právě dnes dělí rovných šest století.

Machautovo významné dílo patři ovšem beze zbytku francouzské kultuře oné podivuhodné doby, která se sama kolem roku 1320 manifestovala jako moderna, jako ars nova. Výčet všech jejích slohových inovací přenecháme učebnicím hudebních dějin; nesmíme však nepřipomenout projevy nové estetiky, jež se vynořuji na povrch i v díle Machautově. Racionální konstrukce polyfonie bude napříště jen skrytou záštitou struktury skladby, ale hlavní pozornost na sebe soustředí smyslově konkrétní znění; role individuálního faktoru v námětech, obsahu i ve formě vzroste do té míry, že hudební komposice dospěje k vyjádření osobního vyznání, určité pregnantní myšlenky a stane se autonomním a závazně autorizovaným dílem.

Na prvý pohled tyto tendence v Machautově písňové tvorbě nejsou příliš zjevné. Vždyť tu stále vidíme ony věkovité šablony dvorské poezie, ve které oddaní služebníci zbožňují přesladké vznešené paní a umírají nevyslyšenou láskou. Machaut do této konvence vnesl jedinečnou hudebnost slova, rýmu a verše, ale zdaleka nejvýznamněji tu zapůsobil svým způsobem zhudebnění, jež bylo nejen progresívně nové, ale nebývalým způsobem vpravdě básnické. Novým rysem této hudební lyriky je totiž faktura polyfonně doprovázené písně — zpěv v nejvyšším hlasu skladby je doprovázen spodními instrumentálními party. (Kdysi to bylo opačně — melodie byla současně „basem” své „harmonizace”!) Sopránová melodie je tedy nyní osvobozena, její kantiléna dominuje a můše být mnohotvárně modelována a stát se vyjádřením citového obsahu poezie.

Ve svém hudebním formování vycházejí Machautovy, písně z ustálených útvarů truvérské lyriky. Ballade, rondeau a virelai se navzájem liší formovými schématy, jedno však mají společné — duchaplnou hru s refrénem, jenž je pointou hudby i slova. (Proto ve stručných výtazích z básnických textů na zadní straně obalu vyznačujeme refrén odlišným typem písma.) Rozmanitost kompozičního řešeni jednotlivých skladeb nelze stručným slovním popisem nijak přiblížit. Vnímavý posluchač však ihned postřehne, s jakou vitální rozjásaností zní virelai De tout sui (č. 1), kolik něžné a takřka romantické kantability, uvolněného a rozkolísaného rytmu je soustředěno v balladách Biauté qui toutes (č. 2). Dame ne regardes pas (č. 3), Ma chiere dame (č. 6), jak zjitřený je melancholický patos Plourés, dames (č. 11). Tu všude se spojuje hudba s básní tak těsně, že si neuvědomíme, jak převratně nový byl ve své době takový programní přístup k polyfonní komposici. Lyrické miniatury obsahují však i odvážné výboje (srv. například neobvykle drsné harmonie v č. 7) a také experimenty, jejichž prostřednictvím skladatel svádí souboj se svou ryzí muzikální fantazií, která vítězí tehdy, dokáže-li komplikovanou technickou úlohu překrýt nevšedni a živou hudbou. S tímto vědomím poslouchejme dvojím způsobem realizovaný tříhlasý kánon v nahrávce č. 4, dále rondeau Ma fin (č.12) uplatňující račí postup nebo balladu S'Amours (č. 5), v niž jev obou hlasech využita isorytmie. Princip isorytmie, připomínající poněkud moderní seriální komposici, má svou doménu v motetu. Tu však opět nejde jen o exhibici racionální konstrukce, ale o vytvořeni půdorysu velké formy, v níž dominuje strhující rytmičnost komplementárního duetu vrchních hlasů, jak to vidíme v č. 10. Znalci se těšili i ze symboliky a konfrontací významů obou textů — v našem případ jde o úvahu na téma „Pýcha a Závist z lidí dravé šelmy činí”.

Velikost a směrodatnost Machautova zjevu si uvědomovali už jeho současnici. Po smrti Machautově vyslovili svou úctu jeho památce Eustache Deuhamps a skladatel F. Andrieu v baladě na smrt Guillauma de Machaut — básníka vznešeného.

Dr. Jaromír Černý

Trojhlasý Machautův hoquet David, jedinou jeho výlučně instrumentální skladbu komponovanou na způsob isorytmického moteta, jsem převzal v hudební podstatě beze změny. Pouze rozrušením vnitřní melodiky výměnami a křížením hlasů jsem tuto hudbu přiblížil svému vlastnímu cítění. Nechť tedy tato instrumentační „deformace” Machautovy předlohy poslouží jako spojovací most mezi středověkem a dneškem a tím odhalí, jak je ve skutečnosti Machautovo hudební myšlení zajímavě blízké našemu současnému.

Soubor ARS CAMERALIS jsem založil už jako student pražské konzervatoře. Toužil jsem po tom, abych mohl seznamovat veřejnost s málo známou hudbou, ve které je zpěv doprovázen několika nástroji. Zvláště hudba středověká a soudobá nám poskytují nejvíce možností, a proto je pro náš soubor specifické, že často konfrontuje právě tyto dvě tak časově vzdálené a zároveň si blízké hudební epochy. — Pro soubor Ars Cameralis bylo napsáno asi 30 skladeb od mnoha autorů. Soubor vystupuje na koncertních pódiích, v rozhlase, v televizi, na festivalech doma i v zahraničí.

Tato deska vznikla z obdivu k velikému hudebnímu skladateli středověku. Dvojí pohled na Machauta je pro nás příznačný: na jedné straně projevujeme hlubokou úctu jeho rozmanitému a působivému dílu, a současně máme upřímnou radost z inspirační síly, kterou dokáže provokovat soudobé autory. Chceme se s posluchači rozdělit o nádherné zážitky ze všeho, co tak rádi zpíváme a hrajeme.

Lukáš Matoušek

Galantní písně vznikly začátkem roku 1978 pro barevně nevšední obsazení souboru Ars Cameralis, jemuž jsou věnovány. Jde o nevelký cyklus tří písní s vyhraněným výrazovým a stylovým zaměřením, jež vyplývá z povahy literární předlohy — veršů Václava Lucemburského v přebásnění G. Francla. Václav Lucemburský (zvaný též Český), bratr Karla IV., vévoda lucemburský a brabantský, proslul zvláště jako štědrý mecenáš básníků, vzdělanců a umělců své doby. Jeho francouzsky psané básně se řadí ke dvorské milostné lyrice pozdního středověku a jsou blízké svým obsahem i vybroušenou formou truvérským zpěvům. Při zhudebnění těchto veršů jsem se snažil zachovat neopakovatelnou atmosféru galantní poezie včetně její typické stylizovanosti citového i myšlenkového obsahu a vyslovit to vše prostředky soudobé písňové lyriky. Tak vznikl monotématický prokomponovaný cyklus, jehož smyslem je promluvit k dnešnímu posluchači o ušlechtilosti lidského citu, který musí obstát mnohdy i v těžkých životních zkouškách.

Václav Kučera

Cyklus Mistr Machaut v Čechách pro ženský hlas, flétnu, klarinet, violu a klavír vznikl roku 1975 z podnětu komorního souboru Ars Cameralis k blížícímu se 600. výročí úmrtí velkého francouzského skladatele Guillauma de Machaut (†1377), jehož vztah k našim zemím a naší kultuře je dobře znám.

Jednotlivé věty cyklu tvoří žánrové stylizované obrázky z Machautovy cesty do Čech. V krátkém vstupu je vyjádřen údiv přijíždějícího Machauta. Druhá věta je vlastně spojením novodobé polky se středověkou hoketovou technikou. Třetí věta používá motiv Vyšehradu a text „Praga — caput regni Bohemiae” je zpracován na způsob chasse, kánonu Machautovy doby. Čtvrtá věta je jakýmsi hudebním slovníčkem pro Machauta, který se dozvídá české hudební termíny a jejich latinské protějšky. V této větě je využito témbrově laděných ploch s převahou zpěvu. Cyklus uzavírá epilog příbuzný vstupnímu číslu s textem „O vale,Bohemia!”

Dr. Miloš Štědroň

notes in english







Miniature du XIVe siècle
Nature offre à Guillaume de Machaut trois enfants: Sens, Rhétorique et Musique
F-Pn, fr. 1584, f.E.