matous.cz
1993
Studio Matouš MK 0058
1992
matous.cz
1993
Studio Matouš MK 0058
1992
Tempus
Annuntiationis
1 - Mittitur
archangelus [1:18]
Tenor
2 - Poslal Bůh Anjela (Historie vtělení
Kristova) [2:16]
Mezzosoprán, gotická harfa
Tempus
Adventus
3 - Kyrie
Virginitatis amator [1:28]
Mezzosoprán, tenor, fidula
4 - Pangat odas pariter [2:03]
Mezzosoprán, tenor, varhanní portativ, krumhorny
5 - Ave coronata – Alma parens – Ave coronata
[2:20]
Mezzosoprán, kontratenor, baryton
6 - Salve lux fidelium [0:57]
Mezzosoprán, tenor, šalmaj, fidula, středověký cimbál
7 - Stirps regalis – Gloriose Domine ŕ 2
[1:44]
Mezzosoprán, kontratenor, cembalino, citola
8 - Stirps regalis ŕ 3 [1:32]
Mezzosoprán, varhanní portativ, flétny, fidula
9 - Pulcherima rosa ŕ 1 [1:18]
Tenor, gotická harfa
10 - Pulcherima rosa ŕ 4 [1:54]
Mezzosoprán, baryton, krumhorny, fidula
11 - Petrus Wilhelmi de GRUDENCZ: Prelustri
elucencia [2:15]
Mezzosoprán, kontratenor, varhanní portativ, fidula
12 - Přečistá panno Marya [2:13]
Mezzosoprán, kontratenor, cembalino, gotická harfa
13 - Sicut cedrus exaltata sum [3:42]
Mezzosoprán, flétny, varhanní portativ, fidula
14 - Ave virgo, castitatis [1:57]
Mezzosoprán, cembalino, citola, gotická harfa
15 - Zdrávas ciesařovno [2:02]
Mezzosoprán, flétny, varhanní portativ
Tempus
Nativitatis Domini
16 - Ave maris
stella [1:38]
2 tenory, citola, micanon
17 - Cedit meror eminus ŕ 4 [1:55]
Mezzosoprán, kontratenor, flétny, varhanní portativ, fidula
18 - Cedit meror eminus ŕ 3 [1:03]
Mezzosoprán, cembalino, citola, gotická harfa
19 - Congaudemus pariter – En lux inmensa
[1:19]
2 kontratenory
20 - Radujme se vespolek [1:35]
Mezzosoprán, kontratenor, cembalino, citola
21 - Gaude Dei genitrix – Gaude virgo mater – Gaude virgo
Maria [1:59]
Soprán, mezzosoprán, tenor, flétny, varhanní portativ, fidula
22 - Angelis cantantibus [1:56]
Kontratenor, tenor, varhanní portativ, fidula
23 - Insignis infantule [1:46]
Mezzosoprán, tenor, flétny, varhanní portativ
24 - Dies est laetitiae / Přišel nám den veselý ŕ
1 [1:34]
Mezzosoprán, tenor, flétny, rybebka, středověký cimbál
25 - Dies est laetitiae ŕ 3 [3:05]
Mezzosoprán, fidula, gotická harfa
26 - Magnum miraculum [2:55]
Mezzosoprán, krumhorny, fidula
27 - Radujme se všickni – Radujme se, veselme se
[2:01]
Mezzosoprán, kontratenor
28 - Unde gaudent angeli – Eya Dei ierarchia – Nostra iocunda
[1:07]
Mezzosoprán, kontratenor, tenor, krumhorny, varhanní portativ,
fidula
29 - Anjelé radost jměli – Eja, panna porodila - Múdrost
múdrosti [1:31]
Mezzosoprán, kontratenor, tenor, krumhorny, varhanní portativ,
fidula
30 - Solis praevia [1:02]
Mezzosoprán, kamzičí roh, varhanní portativ, fidula
31 - Fulgent nunc natalitia [1:09]
Mezzosoprán, kontratenor, tenor, varhanní portativ, fidula,
cornamusa
Cantiones
Bohemicae Christum Natum celebrantes
32 - Ježíš náš
spasitel [1:08]
Mezzosoprán, kontratenor, varhanní portativ, fidula,
cornamusa
33 - En virgo parit filium [1:03]
Mezzosoprán, tenor, šalmaj, rybebka, středověký cimbál
34 - Stala sě jest věc divná [2:18]
Mezzosoprán, kontratenor, flétny, varhanní portativ
35 - Dietky mladé i staré [1:44]
Mezzosoprán, kontratenor, varhanní portativ, fidula,
cornamusa
36 - Velice přeutěšený den – Mladí, staří – Múdrost múdrosti
[1:32]
Mezzosoprán, 2 tenory, varhanní portativ, krumhorny, fidula
37 - De promemus laudes [0:28]
Tenor
38 - Zvěstujem vám radost [1:16]
Mezzosoprán, kontratenor, tenor, varhanní portativ, flétny,
fidula
39 - More festi querimus [2:01]
Mezzosoprán, tenor, dvojitá píšťala, rybebka, středověký cimbál
Tempus
Novi anni
40 - In hoc anni
circulo ŕ 2 [1:02]
2 kontratenory, zvonce
41 - In hoc anni circulo ŕ 3 [1:06]
Mezzosoprán, fidula, krumhorny
Tempus
Epiphaniae Domini
42 - Tria sunt
munera – Videntes stellam – Reges tharsis [1:30]
Mezzosoprán, kontratenor, tenor, cembalino, citola, gotická
harfa
43 - Zdávna prorokové – Pán Ježíš narozený – Tři králové
[1:41]
Mezzosoprán, kontratenor, tenor, varhanní portativ, krumhorny,
fidula
Ars Cameralis
Lukáš Matoušek
Zuzana Matoušková • mezzosoprán
(#5, 10, 25)
Oldřiška Musilová • mezzosoprán (#2-4, 6-8, 11-15,
17, 18, 20, 23-36, 38, 39, 41-43)
Hanuš Bartoň • varhanní portativ (#4, 8, 11, 13,
15,
17, 22, 23, 28-32, 34-36, 38, 43), cembalino (#7,
12, 14, 18, 20, 42),
středověký cimbál (#6, 24, 33, 39)
Milan Langer • varhanní portativ (#21)
Lukáš Matoušek • flétny (#8, 13, 15, 17, 21, 23,
24,
34, 38), kamzičí
roh (#30), dvojitá píšťala (#39),
krumhorny (#4, 10, 26, 28, 29, 36, 41, 43), cornamusa
(#31, 32, 35), šalmaj (#6, 33), gotická
harfa
(#2, 9, 12, 14, 18, 25, 42),
micanon
(#16), zvonce (#40)
Jiří Richter • fidula (#3, 6, 8, 10, 11, 13, 17,
21,
22, 25, 26, 28–32, 35, 36, 38, 41, 43), rybebka
(#24, 33, 39), citola (#7, 14, 16, 18, 20, 42)
Milada Čechalová • soprán (#21)
Jan Mikušek • kontratenor (#7, 11, 12, 19, 22, 28,
29, 31, 38, 40, 42, 43), tenor (#16, 36)
Lubomír Moravec • kontratenor (#17, 19, 20, 23, 27,
32, 34, 35, 40), tenor (1, 3, 4, 6, 9, 16, 22-24,
28, 29, 31, 33, 36–39, 42, 43)
Richard Sporka • kontratenor (#5), tenor
(#21)
Michael Pospíšil • baryton (#5, 10)
Vánoce ve středověku
V raném křesťanství se
slavily zpočátku jen události kolem Ježíšova ukřižování a
zmrtvýchvstání, tedy velikonoční cyklus svátků. Když se pozornost
rozšířila i na narození Ježíše Krista, začalo se již ve třetím století
zmiňovat datum 25. prosince. Šlo o pokřesťanštění římského náboženského
svátku Dies natalis Solis invicti (Den narození
neporaženého Slunce) spojeného se zimním slunovratem. Ještě do raného
středověku však byla hlavním dnem slavnost Zjevení Páně dne 6. ledna.
Kromě narození Spasitele se v ten den připomínal i příchod mágů z
Východu (legendárních Tří králů) popisovaný v Matoušově evangeliu.
Spolu se začátkem Ježíšova pozemského života se připomínal i začátek
jeho veřejného působení, při němž Jan Křtitel ponořil Ježíše do vod
Jordánu a na něj jako holubice sestoupil Duch svatý. Připomínalo se i
znamení, jímž manifestoval svou moc proměňovat lidské životy, totiž
proměnění vody ve víno při svatbě v Káni Galilejské.
Právě v době, z níž pocházejí skladby na tomto kompaktním disku, se
vánoční oslavy rozšiřují a jednotlivé události se slaví zvlášť. Vánoční
dny už mají podobnou náplň jako v novověku. Předvečer slavnosti, který
dnes známe jako Štědrý den, se slavil jako svátek prvních lidí, Adama a
Evy. Ke slavnosti se připojil oktáv, jakési osmidenní prodloužení
slavnosti (a slavností podobně významných). Vánoční období směřovalo
právě k 6. lednu a od 13. století se zdůrazňovalo dvanáct vánočních dnů
mezi dvěma hlavními vánočními slavnostmi. Vánoční období končilo
tradiční slavností Zjevení Páně a posléze následující nedělí. Ale ještě
čtyřicátý den po hlavním vánočním svátku se ve vrcholném středověku
objevuje svátek s ranými kořeny ve východním křesťanství, totiž svátek
Očišťování Panny Marie, později označovaný jako Představení Páně v
Chrámu (a lidově též Hromnice). Události Vtělení, kdy se Slovo stalo
tělem, kdy se Bůh stal člověkem, se připisovala stále větší důležitost.
Duchovní přípravou na vánoční okruh bylo 40 dní sv. Martina mezi
svátkem tohoto světce 11. listopadu a Štědrým dnem. Označoval se jako
Svatomartinský půst. Do 16. století se však zformoval dnešní adventní
okruh. Jsou to čtyři neděle před Narozením Páně a po nich následující
týdny (křesťanský týden začíná nedělí). Poslední týden bývá neúplný a
jednou za čas připadne 4. neděle adventní na Štědrý den, takže ze
čtvrtého týdne zbude jen tento jeden den. První část adventu se
zaměřuje na očekávaný příchod (adventus je latinsky příchod) Ježíše
Krista, tak jak o něm čteme v židovské Bibli. Citují se předpovědi
proroků a čte se o hlavních postavách Starého zákona. Ve druhé části
(od 17. prosince) už liturgické texty připomínají to, co předcházelo
Ježíšovu narození, andělovo zvěstování Panně Marii (které se slaví
ještě zvlášť devět měsíců před vánocemi, 25. března) a další události
popisované v prvních kapitolách Matoušova a Lukášova evangelia. Do
středu vděčného zájmu se dostává Panna Maria, která se má stát matkou
vtěleného Boha a spolu s ní i Jan Křtitel.
Od 13. století se vánoce stávají i lidovým svátkem. S františkány
(začátek hnutí 1209) se spojuje tradice betlémů. Vedle důstojného
chorálu, jehož texty máme dnes zachyceny v breviáři a misálu a který je
zhudebněnou teologickou meditací, se objevují zpěvy v jednoduché
středověké latině a pak i v národních jazycích popisující události a
vyjadřující prosté city kajícnosti, vděčnosti a radosti.
doc. ThDr. Ivan Štampach
Vánoční hudba v gotických Čechách
Hudba vrcholného českého
středověku a rané renesance má své specifikum, které bychom těžko
hledali v jiných zemích. Politické napětí přelomu 14. a 15. století ve
světě (papežské schisma, stoletá válka) i v Čechách (utopení Jana z
Pomuku, Kutnohorský dekret) vyvrcholilo po upálení Mistra Jana Husa
husitskými válkami. Ty na dvě desetiletí ochromily život v českých
zemích a hluboce zasáhly do kulturního vývoje celého 15. století.
Zatímco hudební vývoj především ve Francii plynule přecházel od ars
antiqua (13. a počátek 14. století) přes ars
nova (2. a 3. čtvrtina 14. století) a ars subtilior
(poslední
čtvrtina 14. a první třetina 15. století) až k přechodnému stylu
prolínajícímu postupy vrcholného středověku a rodící se rané
renesance (do poloviny 15. století), byl hudební
vývoj v Čechách přerušen
husitskými válkami. V pramenech české hudby nacházíme mnoho skladeb,
které jsou ohlasem evropské hudby ars antiqua i ars
nova, zatímco původní české skladby typu ars subtilior
postrádáme, i když z dokumentů spojených s Pražskou universitou víme,
že se významná díla tohoto stylu v okruhu Pražské university
provozovala (viz CD „Music of Charles University II” Studio Matouš – MK
0005).
Část českého repertoáru stylu ars antiqua a ars nova „přežila” husitské
války. V době české reformace, kdy se bohatě rozrůstala činnost
utrakvistických literátských bratrstev, vznikla řada často nádherně
iluminovaných zpěvníků především na konci 15. a v 1. polovině 16.
století, zachycujících nejen soudobý (nový) repertoár, ale i mnoho
starých jednohlasých i vícehlasých písní. K původním latinským písním
vznikaly nové české texty (tzv. kontrafaktum). Ty
byly buď překladem původního latinského textu nebo jeho vzdálenější
variantou a nebo dokonce zcela novým textem. Rovněž hudební složky
těchto skladeb doznaly menších či větších změn. Některé varianty se
dokonce již velmi vzdálily svým původním předlohám. Přesto se mnohé
skladby ve svém archaickém středověkém tvaru zpívaly ještě v 16.
století. Právě tato (až několik století) dlouhá životnost vícehlasé
písňové i motetové tvorby je specifická pro české země 14.-16. století.
Mnohé skladby byly skutečně velice oblíbené, o čemž svědčí větší
množství nejrůznějších variant a někdy i celá řada zcela odlišných
kontrafakt.
Tento kompaktní disk v řadě případů vedle sebe staví starší středověké
skladby a jejich pozdější raně renesanční varianty nebo česká
kontrafakta. Všechny skladby jsou s výjimkou Kyrie
Virginitatis amator (#3) neliturgické a jsou seřazeny tak,
aby evokovaly dobu vánoční a vše co jí předcházelo i následovalo. Proto
začínáme již svátkem zvěstování Panně Marii (25.
3.) a končíme svátkem Zjevení Páně, známým též jako
svátek Tří králů (6. 1.)
Píseň Mittitur archangelus (#1) je připisována
vzdělanému a hudebně činnému pražskému arcibiskupovi a patriarchovi
alexandrijskému, kardinálu Janu z Jenštejna
(1350-1400). Od 14. století byla tradována v řadě rukopisů. V 15.
století získala nový český překlad a byla známá ještě po polovině 17.
století, kdy jednu z jejích českých variant Poslal Bůh Anjela
(#2) zařadil Jan Ámos Komenský v
roce 1659 do svého Kancionálu českého
pod názvem Historie vtělení Kristova. Mezi
nejstarší skladby na tomto CD patří dvojhlasá píseň In hoc
anni circulo (#40) z Jistebnického kancionálu,
jejíž jednohlasý předchůdce je až z 12. století z kláštera St. Martial.
Píseň je známá i ze severní Itálie, Švýcarska a Nizozemska a v českých
rukopisech počátku 16. století je zapsána i její pozdější tříhlasá
verze (#41). Do okruhu skladeb předhusitských patří jednohlasá
studentská „makaronská” (dvojjazyčná latinsko-česká) koleda More
festi (#39), která nebyla vázána jen k času vánočnímu, ale
sloužila pro nejrůznější kolední pochůzky studentů. Dále to jsou
skladby rané polyfonie, v nichž doznívají kompoziční postupy ars
antiqua: Ave maris stella (#16), Stala
sě jest (#34), Dietky mladé i staré (#35)
a píseň Ježíš náš spasitel (#32), která vychází
podobně jako rotulum Salve lux fidelium (#6) z
melodického okruhu, k němuž patří i nejznámější česká vánoční koleda Narodil
se Kristus pán. Ta má své kořeny již v 15 století, což nám
dokazuje její latinská „předloha” En virgo parit filium
(#33). Mezi starší skladby můžeme řadit i ty, v nichž jsou patrné
postupy ars nova: Pangat odas
(#4), vícejazyčná moteta Ave coronata… (#5), Gaude
Dei… (#21), Unde gaudent… (#28) se svým
českým kontrafaktem Anjelé radost jměli … (#29), Tria
sunt munera… (#42) a české kontrafaktum Radujme se
všickni… (#27) ke staršímu motetu Omnis nunc /
Omnis mundus… (viz MK 0005).
Zajímavé jsou i ty skladby, v nichž se přes silnou vazbu k
doznívajícímu středověkému myšlení objevují první náznaky některých
raně renesančních postupů, jako např. metricky
proměnlivá píseň Angelis
cantantibus (#22) nebo Insignis infantule
(#23). Hudebně bohatší je Ave virgo, castitatis
(#14), která může melodikou jednotlivých hlasů připomenout písňovou
tvorbu Guillaume Dufay a jeho současníků. Možná, že
se jedná o latinské duchovní kontrafaktum k původní světské písni.
Významnou osobností této doby je polský skladatel a básník Petrus
Wilhelmi de Grudencz (ok. 1392-po 1465). V českých pramenech
je zachována většina jeho díla. Petrovy skladby patřily u nás zřejmě k
oblíbenému repertoáru, protože se zachovaly v různých variantách s
mnoha českými kontrafakty – např. Prelustri elucencia
(#11) s kontrafaktem Přečistá panno Marya (#12)
nebo Zdávna prorokové… (#43), což je kontrafaktum k
známému motetu Paraneuma eructemus. Výraznější
příklon k novému stylu najdeme jak v koledě Fulgent nunc
natalitia (#31) ze slezského rukopisu Glogauer
Liederbuch, snad spojeného s osobou Petra de Grudencz, tak v
celkové
struktuře Magnum miraculum (#26) nebo v jednoduchém
motetu Velice přeutěšený den… (#36).
Některé jednohlasé písně 14. a 15. století posloužily ještě v 16.
století jako základ k vícehlasým skladbám. Na naší nahrávce to jsou: Pulcherima
rosa (#9 a 10), De promemus (#37) a Zvěstujem
vám radost (#38) nebo Dies est laetitiae,
která je zde nahrána i se svým českým kontrafaktem Přišel nám
den veselý (#24). Původní latinská verze se dokonce spolu s
dalšími českými středověkými skladbami dostala až do Finska. Tyto
skladby (poprvé ve Finsku vydané roku 1582 jako Piae cantiones)
jsou tam dodnes známé a zpívané. Neznámý autor trojhlasé verze písně Dies
est laetitiae (zapsané v Glogauer Liederbuch)
vytvořil na původní melodii svoji vlastní variantu (#25). Podobně i
píseň Cedit meror eminus (mnohem známější je s
velikonočním textem Cedit hiems eminus) je uvedena
ve dvou, zcela odlišných verzích (#17 a 18). Do okruhu vícehlasých
skladeb vytvořených na známou melodii patří i Zdrávas
císařovno (#15) nebo Sicut cedrus (#13),
která je zde nahraná ve dvou rozdílných variantách z jediného rukopisu
– kodexu Speciálník z doby okolo 1500. Také
trojhlasá píseň Solis praevia (#30) je známá rovněž
z několika rukopisů jako píseň jednohlasá. Zajímavou proměnu doznal
motet Stirps regalis… neboť ve dvojhlasé verzi
(#7) je vnitřní metrum trojdobé, zatímco v trojhlasé verz (#8) (zřejmě
pozdější) je dvojdobé. Dobře slyšitelná hra s trojdobostí a dvojdobostí
je i v závěru moteta Congaudemus pariter… (#19) a v
jeho českém kontrafaktu Radujme se vespolek… (#20).
Lukáš Matoušek