gregoriana.cz
muziekweb.nl
1994
Supraphon SU 0003-2231
prosinec 1993
březen a červen 1994
bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Strahově, Praha
gregoriana.cz
muziekweb.nl
1994
Supraphon SU 0003-2231
prosinec 1993
březen a červen 1994
bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Strahově, Praha
I.
BOHEMORUM SANCTI
Officium
Sancti Adalberti Episcopi Pragensis
1 - Invitatorium Hodie
exultandum [2:33]
2 - Hymnus Martir Dei [1:54]
3 - Lectio I. Homilia Beati Augustini
[2:33]
4 - Responsorium Alme presul et beate
[2:30]
5 - Lectio II. Homilia Beati Augustini
[0:56]
6 - Responsorium O presul Cristi [3:04]
Officium
Sanctae Ludmilae Martyris
7 - Antiphona Laudes
canens Davidicas [1:53]
8 - Antiphona Sic Hester in regia [1:31]
9 - Antiphona Salutem ex inimicis [1:47]
10 - Hymnus Lux vera lucis radium [2:18]
Officum
Sancti Procopii Abbatis
11 - Antiphona Letare
Bohemia [1:49]
12 - Hymnus Confessor Dei lucidus [2:17]
13 - Responsorium O Procopi vir Dei
[1:47]
14 - Antiphona Pium patrem [2:28]
In
festo Sancti Wenceslai Ducis et Martyris
15 - Cantio Svatý
Václave [1:15]
16 - Introitus In virtute tua [3:18]
17 - Kyrie Fons bonitatis [3:46]
18 - Sequentia Salve pater optime [2:08]
19 - Lectio Sancti Evangelii Si quis vult (Lc 9, 23-27) - tonus
solemnis [2:32]
20 - Hymnus Dies venit victorie [1:50]
21 - Cantio Wenceslao duci claro [2:31]
II.
CAELESTIS IERUSALEM
22 - Hymnus Urbs
Ierusalem beata [2:27]
23 - Introitus Laetare Ierusalem [2:54]
24 - Graduale Laetatus sum [2:23]
25 - Communio Ierusalem, quae aedificatur
[2:01]
III.
REGINA SANCTORUM OMNIUM
26 - Antiphona Salve
Regina [2:31]
Prameny a edice:
Praha, Knihovna metropolitní kapituly Cim VII (#2), P
X (#16), P XIV (#14)
Praha, Národní knihovna VI G 3a (#11-13), XII E 15b (#7-9), XIV G 46
(#10)
Praha, Knihovna Národního muzea XII A 24 (#1), XIII A 2 (#21), XIV A 10
(#19), XV A 10 (#4, 6), XV F 12 (#3, 5)
Vyšší Brod, klášterní knihovna cod. H 42 (#18)
München, Bayerische Staatsbibliothek Clm. 5511 (#17)
Graduale Triplex, Solesmes 1979 (#23-25)
Antiphonale Monasticum, Tournai 1934 (#22, 26)
Schola Gregoriana Pragensis
David Eben
Jiří Hodina
Ondřej Maňour (#8, 16, 20, 22, 23, 25, 26)
Michal Pospíšil
Stanislav Předota
Jan Štětka
Matouš Vlčinský
Radim Vondráček
Vladimír Jelen (#4)
Bohemorum
sancti in caelesti Ierusalem
Čeští světci v
nebeském Jeruzalémě
„Naděje, láska a víra daly
tu místo spravedlivým Čechům” čteme na půvabném vyobrazení Nebeského
Jeruzaléma v pražském rukopise „O boží obci” církevního otce Augustina
(viz titulní strana CD). Úcta k hlavním českým patronům doslova
prorůstá historií národa, který ve svých světcích spatřoval své vlastní
duchovní jádro. Vedle četných svatyní zasvěcených jejich kultu — k nimž
lze počítat i pražskou katedrálu — vznikla do konce 14. století řada
liturgických zpěvů k jejich poctě. Tato nahrávka je věnována právě
tomuto repertoriu, jež dokládá dynamickou tvůrčí aktivitu na tomto poli
v Čechách vrcholného a pozdního středověku. Je třeba si uvědomit, že ve
14. století byla Praha sídelním městem římského císaře a spolu s Paříží
vůbec největším městem severně od Alp. Stala se významným kulturním
centrem, odkud vyzařoval tzv. krásný sloh gotického umění. Také živá
praxe liturgického zpěvu této doby je dokumentována množstvím
dochovaných pramenů.
Úvodní část patří svatému Vojtěchu, druhému biskupu
pražskému, který zemřel mučednickou smrtí v r. 997 při misijní výpravě
do pohanského Pruska. Jedná se o stručný průřez matutinem
— noční hodinkou — podle pramenů pražské katedrály. Začíná invitatoriem
— pozváním k modlitbě: stručná melodie antifony Hodie
exultandum prokládá jednotlivé verše 94. žalmu Venite
exultemus. Stálou součástí matutina jsou také čtení (zde z
kázání sv. Augustina), na které vždy odpovídá melodicky rozvinutá forma
responsoria. Svatovojtěšská responsoria Alme
presul a O presul Cristi jsou relativně
pozdějšího data, což se projevuje jak ve výběru textů (typicky jazykově
„rozkvetlá” středověká poezie), tak i v odlišnosti melodiky, kde se
setkáváme s poněkud „barokně” působícími bohatými ornamenty. Toto
vynikne zvláště ve srovnání se zpěvy tzv. „starého fondu”
gregoriánského chorálu z doby karolínské říše, zastoupenými na této
nahrávce skladbami posledních dvou bloků (#22-26).
Další tři antifony Laudes canens, Sic
hester a Salutem ex inimicis jsou ukázkou
z rýmovaného officia ke sv. Ludmile. Tato česká
kněžna, manželka prvního křesťanského knížete Bořivoje, byla zavražděna
svou stále ještě pohanskou snachou roku 921. Poetická kompozice
officia, která ve svých textech ztvárňuje život světice, pochází patrně
ze 13. století. Zajímavé je, že známe dokonce i jméno jejího autora
nebo spíše kompilátora, což je pro oblast důsledně anonymního
liturgického zpěvu výjimkou. Přípis na okraji jednoho folia rukopisu
(Pu IV C 17) ho nazývá „Domazlaus predicator”, kazatel Domaslav, snad
tedy dominikán — člen řádu kazatelů. V hymnu Lux vera
se střídá vlastní jednohlasý nápěv hymnu s vícehlasým zpracováním. Je
tedy příkladem začleňování rané polyfonie do jednohlasého chorálu.
V podobném duchu je koncipováno i officium o sv. Prokopu
— poustevníku a zakladateli kláštera sázavského. Všechny texty jsou
opět rýmované. Pozoruhodnou a mimořádně dynamickou kompozicí je pěvecky
náročná antifona Letare Bohemia. Hymnus Confessor
Dei jasně signalizuje odklon od původní gregoriánské
modality. Jeho melodie připomíná novodobou durovou tonalitu.
Čelné místo mezi českými patrony náleží knížeti Václavovi,
postavě panovníka a askety, který představuje symbol upevňujícího se
křesťanství v zemi. Tento světec byl okolo roku 929 úkladně zavražděn
svým bratrem na cestě do kostela. Prvním zpěvem bloku jemu věnovanému
je nejstarší česká duchovní píseň Svatý Václave.
Kronikář Beneš Krabice z Weitmile se o ní vyjadřuje
jako o „Cantio…ab olim cantari consueta” — píseň, která se zpívá již od
dávných dob. Její vznik tedy lze předpokládat nejpozději ve 13.
století. Tato píseň se zpívala též při korunovacích českých králů.
Následuje několik zpěvů ze mše svaté ke cti sv. Václava. Introitus In
virtute tua je pozdní variantou tohoto zpěvu podle rukopisu
pražské metropolitní kapituly. Kyrie má pro tento den předepsaný tropus
Fons bonitatis. Také zde (stejně jako v hymnu Lux
vera) lze alternovat jednohlasou melodii s dvouhlasou verzí.
Hymnus Dies venit victorie s velice zpěvnou a
klenutou melodií pochází
z večerní hodinky nešpor. Závěr této svatováclavské části tvoří ještě
jedna duchovní píseň, tentokrát latinská: Wenceslao duci claro,
která již obsahuje prvky pravidelného rytmu.
Inspirováni radostnou vizí středověkého iluminátora, že čeští světci
mají své pevné místo v Nebeském Jeruzalémě,
věnovali jsme poslední část zpěvům, které oslavují nebeské město spolu
s královnou svatých, Pannou Marií.
David Eben
notes in
english
Augustinus De civitate dei,
kolem r. 1170
Archiv Pražského hradu