Anno Domini 997
Millenium devotionis Sancti Adalberti
Schola Gregoriana Pragensis


IMAGE

gregoriana.cz
muziekweb.nl

1997
Supraphon SU 3288-2231

listopad 1996
Kaple Andělů strážných, Klášter Zlatá Koruna




Prologus
1 - Petr EBEN. Adalbertus et nullus alius   [0:57]


Aquisgranum
2 - Antiphona Ad festa preciosi   [3:01]
3 - Responsorium Magno populi voto   [2:47]
4 - Antiphona O Adalberte sacer antistes - Cant. Magnificat   [4:22]
5 - Invitatorium Alleluia Regem martyrum   [4:20]
6 - Antiphona Sicut e spinis emergit   [2:20]
7 - Johannes CANAPARIUS. Lectio de Vita Sancti Adalberti I   [1:12]
8 - Responsorium Cernens presul amator   [1:55]
9 - Johannes CANAPARIUS. Lectio de Vita Sancti Adalberti II   [1:55]
10 - Responsorium Sanctus Adalbertus   [3:33]


Praga
11 - Cantio Hopodine pomiluj ny   [0:51]
12 - Responsorium Atollere tuas   [3:47]
13 - Sequentia Hodierne lux diei   [3:39]


Vratislavia
14 - Antiphona Benedic regem cunctorum   [2:04]


Ad missam. Commune martyrum Tempore Paschali
15 - Hymnus ad processionem Salve festa dies   [3:54]
16 - Introitus Protexisti me   [2:26]
17 - Alleluia Laetabitur iustus   [2:28]
18 - Evangelium Ego sum vitis vera   [1:50]
19 - Offertorium Repleti sumus   [4:26]
20 - Communio Laetabitur iustus   [2:46]


Epilogus
21 - Petr EBEN. O sanctum et beatissimum virum   [1:14]





Prameny a edice:

Aachen, Domarchiv, Ms. 20 (#2-6, 8, 10)
Praha, Národní knihovna, III D 17 (#11)
Praha, Národní muzeum, XV A 10 (#12)
Praha, Knihovna metropolitní kapituly, P VIII (#13)
Graduate Triplex, Solesmes 1979 (#16, 17, 18 – tonus lectionis, 20)
Offertoriale Triplex, Solesmes 1985 (#19)
Antiphonale Monasticum, Tournai 1934 (#9 – tonus lectionis)
Cantus Selecti, Solesmes 1949 (#15)
Historia rymowana o św. Wojciechu, ed. Jerzy Morawski, Kraków 1979 (#14)
Jerzy Liban: Pisma o muzyce, ed. Elzbieta Witkowska-Zaremba, Krakow 1984 (#7 – tonus lectionis)
Johannes Canaparius: Život svatého Vojtěcha, ed. J. Truhlář, FRB I, Praha 1873 (#7, 9)




Schola Gregoriana Pragensis
David Eben

Jiří Hodina
Ondřej Maňour
Martin Prokeš
Stanislav Předota
Jan Štětka
Matouš Vlčinský
Radim Vondráček



IMAGE



Anno Domini 997
Tisíc let úcty ke svatému Vojtĕchu

„Vojtěch a žádný jiný, u něho se snoubí věk, způsob života, urozenost a bohatství s počestností.” Těmito slovy údajně národ rozhodl o volbě v pořadí druhého muže na pražském biskupském stolci. Čechové tím Vojtěchovi připravili velmi obtížný úkol; jeho biskupská kariéra vyústila dvakrát do dobrovolného exilu, aby byla nakonec završena mučednickou smrtí roku 997 při misijní výpravě k pohanským Prusům.

Biskup Vojtěch tedy vešel do českých dějin jako osobnost zároveň uctívaná i odmítaná, jako intelektuál a duchovní maximalista, který předběhl svou dobu – přinejmenším ve vlastní zemi. Jeho kult zažil vrcholy i útlumy, vždy se však opět vynořil, aby připomněl duchovní sílu křesťanských ideálů, za něž Vojtěch za svého života bojoval. Jako horlivý ochránce duchovních hodnot k nám promlouvá i dnes, kdy překračujeme tisíc let od jeho mučednické smrti.

V jeho osobě se však objevuje i další rys, který v současné době nabývá na aktuálnosti: Vojtěchovo evropanství. Tento světec přesáhl nepochybně významem hranice pražské diecéze již za svého života – i když do jisté míry nedobrovolně – a obsáhl teritorium od Monte Cassina až k Baltu. Podobně i jeho kult se díky jeho misijní aktivitě rozvinul jak v Polsku a Uhrách, ale také například v Cáchách. Myšlenka evropského rozměru kultu tohoto světce formovala též koncepci této nahrávky a její rozčlenění do několika oddílů podle provenience pramenů.

Do porýnského města Cáchy (Aachen) se kult svatého Vojtěcha dostal díky císaři Ottovi III., který byl jeho blízkým přítelem a obdivovatelem. V roce 1000 – tj. ještě před přenesením světcových ostatků do Prahy – získal císař od polského krále část jeho relikvií a dovezl právě do Cách, kde založil kostel zasvěcený svatému Vojtěchu. První část nahrávky tedy interpretuje doposud nejstarší známý zápis svatovojtěšského officia „Ad festa preciosi” podle cášského rukopisu ze 13. století. Hudební estetika těchto zpěvů již odráží pozdní styl středověkých chorálních kompozic. Zvláště pozoruhodné je rozsáhlé závěrečné alleluia v responsoriu Sanctus Adalbertus. Dvě čtení, přednášená prostým recitativním nápěvem, přinášejí krátké ukázky z legendy o svatém Vojtěchu od Johanna Canaparia (z téže literární památky čerpá inspiraci i text officia „Ad festa”).

Ve druhém bloku se dostáváme k repertoriu pražských pramenů (zde navazuje tato nahrávka na CD Bohemorum Sancti). Není přirozeně možné opomenout píseň Hospodine, pomiluj ny, jejíž autorství bylo přímo Vojtěchovi připisováno. Podle novějšího bádání je však tento starobylý zpěv připomínající litanii spíše pozůstatkem staroslověnské liturgické tradice.

Vojtěchův význam pro polské prostředí připomíná antifona Benedic regem cunctorum conversa gens Polonorum – „Dobrořeč králi všech, obrácený národe polský”.

Poslední oddíl obsahuje zpěvy mešního propria předepsané pro svátek svatého Vojtěcha. Jedná se o výběr z „commune martyrum”, tj. skupiny zpěvů určených pro svátky mučedníků. Jelikož tyto zpěvy patří do vrstvy tzv. „starého fondu” gregoriánského chorálu, jsou zde interpretovány podle nejstarších neumovaných pramenů z 10.-11. století, tedy v podobě, v níž mohly být zpívány v době Vojtěchově.

Jako doklad současné úcty k tomuto velkému českému světci jsou chorální zpěvy zarámovány dvěma krátkými skladbami od Petra Ebena, které zhudebňují úryvky ze svatovojtěšské legendy.

David Eben



notes in english







Votivní obraz Jana Očka z Vlašimi, ca. 1371
Národní galerie, Praha