gregoriana.cz
muziekweb.nl
1997
Supraphon SU 3288-2231
listopad 1996
Kaple Andělů strážných, Klášter Zlatá Koruna
Prologus
1 - Petr EBEN. Adalbertus et nullus alius
[0:57]
Aquisgranum
2 - Antiphona Ad festa preciosi [3:01]
3 - Responsorium Magno populi voto
[2:47]
4 - Antiphona O Adalberte sacer antistes - Cant. Magnificat
[4:22]
5 - Invitatorium Alleluia Regem martyrum
[4:20]
6 - Antiphona Sicut e spinis emergit
[2:20]
7 - Johannes CANAPARIUS. Lectio de Vita Sancti Adalberti I
[1:12]
8 - Responsorium Cernens presul amator
[1:55]
9 - Johannes CANAPARIUS. Lectio de Vita Sancti Adalberti II
[1:55]
10 - Responsorium Sanctus Adalbertus
[3:33]
Praga
11 - Cantio Hopodine
pomiluj ny [0:51]
12 - Responsorium Atollere tuas [3:47]
13 - Sequentia Hodierne lux diei
[3:39]
Vratislavia
14 - Antiphona Benedic regem cunctorum
[2:04]
Ad
missam. Commune martyrum Tempore Paschali
15 - Hymnus ad processionem Salve festa dies
[3:54]
16 - Introitus Protexisti me [2:26]
17 - Alleluia Laetabitur iustus [2:28]
18 - Evangelium Ego sum vitis vera
[1:50]
19 - Offertorium Repleti sumus [4:26]
20 - Communio Laetabitur iustus [2:46]
Epilogus
21 - Petr EBEN. O sanctum et beatissimum virum
[1:14]
Prameny a edice:
Aachen, Domarchiv, Ms. 20 (#2-6, 8, 10)
Praha, Národní knihovna, III D 17 (#11)
Praha, Národní muzeum, XV A 10 (#12)
Praha, Knihovna metropolitní kapituly, P VIII (#13)
Graduate Triplex, Solesmes 1979 (#16, 17, 18 – tonus lectionis, 20)
Offertoriale Triplex, Solesmes 1985 (#19)
Antiphonale Monasticum, Tournai 1934 (#9 – tonus lectionis)
Cantus Selecti, Solesmes 1949 (#15)
Historia rymowana o św. Wojciechu, ed. Jerzy Morawski, Kraków 1979
(#14)
Jerzy Liban: Pisma o muzyce, ed. Elzbieta Witkowska-Zaremba, Krakow
1984 (#7 – tonus lectionis)
Johannes Canaparius: Život svatého Vojtěcha, ed. J. Truhlář, FRB I,
Praha 1873 (#7, 9)
Schola Gregoriana Pragensis
David Eben
Jiří Hodina
Ondřej Maňour
Martin Prokeš
Stanislav Předota
Jan Štětka
Matouš Vlčinský
Radim Vondráček
Anno
Domini 997
Tisíc let úcty ke
svatému Vojtĕchu
„Vojtěch a žádný jiný, u něho se snoubí věk, způsob
života, urozenost a bohatství s počestností.” Těmito slovy údajně národ
rozhodl o volbě v pořadí druhého muže na pražském biskupském stolci.
Čechové tím Vojtěchovi připravili velmi obtížný úkol; jeho biskupská
kariéra vyústila dvakrát do dobrovolného exilu, aby byla nakonec
završena mučednickou smrtí roku 997 při misijní výpravě k pohanským
Prusům.
Biskup Vojtěch tedy vešel do českých dějin jako osobnost zároveň
uctívaná i odmítaná, jako intelektuál a duchovní maximalista, který
předběhl svou dobu – přinejmenším ve vlastní zemi. Jeho kult zažil
vrcholy i útlumy, vždy se však opět vynořil, aby připomněl duchovní
sílu křesťanských ideálů, za něž Vojtěch za svého života bojoval. Jako
horlivý ochránce duchovních hodnot k nám promlouvá i dnes, kdy
překračujeme tisíc let od jeho mučednické smrti.
V jeho osobě se však objevuje i další rys, který v současné době nabývá
na aktuálnosti: Vojtěchovo evropanství. Tento světec přesáhl nepochybně
významem hranice pražské diecéze již za svého života – i když do jisté
míry nedobrovolně – a obsáhl teritorium od Monte Cassina až k Baltu.
Podobně i jeho kult se díky jeho misijní aktivitě rozvinul jak v Polsku
a Uhrách, ale také například v Cáchách. Myšlenka evropského rozměru
kultu tohoto světce formovala též koncepci této nahrávky a její
rozčlenění do několika oddílů podle provenience pramenů.
Do porýnského města Cáchy (Aachen) se kult svatého Vojtěcha dostal díky
císaři Ottovi III., který byl jeho blízkým přítelem a obdivovatelem. V
roce 1000 – tj. ještě před přenesením světcových ostatků do Prahy –
získal císař od polského krále část jeho relikvií a dovezl právě do
Cách, kde založil kostel zasvěcený svatému Vojtěchu. První část
nahrávky tedy interpretuje doposud nejstarší známý zápis
svatovojtěšského officia „Ad festa preciosi”
podle cášského rukopisu ze 13. století. Hudební estetika těchto zpěvů
již odráží pozdní styl středověkých chorálních kompozic. Zvláště
pozoruhodné je rozsáhlé závěrečné alleluia v responsoriu Sanctus
Adalbertus. Dvě čtení, přednášená prostým recitativním nápěvem,
přinášejí krátké ukázky z legendy o svatém Vojtěchu od Johanna
Canaparia (z téže literární památky čerpá inspiraci i text officia „Ad
festa”).
Ve druhém bloku se dostáváme k repertoriu pražských pramenů (zde
navazuje tato nahrávka na CD Bohemorum Sancti).
Není přirozeně možné opomenout píseň Hospodine, pomiluj ny,
jejíž autorství bylo přímo Vojtěchovi připisováno. Podle novějšího
bádání je však tento starobylý zpěv připomínající litanii spíše
pozůstatkem staroslověnské liturgické tradice.
Vojtěchův význam pro polské prostředí připomíná antifona Benedic
regem cunctorum conversa gens Polonorum – „Dobrořeč králi všech,
obrácený národe polský”.
Poslední oddíl obsahuje zpěvy mešního propria předepsané pro svátek
svatého Vojtěcha. Jedná se o výběr z „commune martyrum”, tj. skupiny
zpěvů určených pro svátky mučedníků. Jelikož tyto zpěvy patří do vrstvy
tzv. „starého fondu” gregoriánského chorálu, jsou zde interpretovány
podle nejstarších neumovaných pramenů z 10.-11. století, tedy v podobě,
v níž mohly být zpívány v době Vojtěchově.
Jako doklad současné úcty k tomuto velkému českému světci jsou chorální
zpěvy zarámovány dvěma krátkými skladbami od Petra Ebena, které
zhudebňují úryvky ze svatovojtěšské legendy.
David Eben
notes in
english
Votivní obraz Jana Očka z Vlašimi,
ca. 1371
Národní galerie, Praha